Jak to bylo dál?
Zůstala jsem sama v nadstandardním pokoji, Eliška byla v inkubátoru na JIP na Nedonošeneckém oddělení. Narodila se s hraniční váhou (do 2500gr. se novorozenci považují za nedonošené), ačkoliv byla narozená ve 39.týdnu. Nejspíš za to mohla slabá placenta a pupečník, což se zjistilo při (problematickém) porodu placenty. 
Nastalo několik krušných dní, kdy jsem dokola (po 3 hodinách) zkoušela kojit, odsříkávala, nosila mléko na JIP, kde Elišku dokrmovali z lahvičky. Protože měla Eliška novorozeneckou žloutenku, byla hodně spavá a nechtěla se přisát.
Moc se nám, mě i mámě stýskalo po tatínkovi, který mě vždy mohl vidět jen na pár chvil. A ani mě nemohl pochovat.
Ještě ji chuděrku každé dva dny trápili přesádrováváním. Musela také na vyšetření očička,protože potvora při porodu otevřela oči a na jednom se udělal hematom. Ale naštěstí všechna vyšetření byla v pořádku.
Po týdnu nám dovolili se "sestěhovat" na pokoj u Nedonošeneckého oddělení. Eliška mohla konečně ven z inkubátoru a mohly jsme být spolu. Kojení stále nešlo. Bylo to dost psychicky náročné, ale díky jedné milé starší sestřičce jsem si začala víc věřit a poslouchat signály Elišky a najednou začala ze dne na den hezky pít. To byla totiž podmínka, aby nás mohli pustit domů.
První dvě společné noci jsem mamku nechala spát jen hodinu. Testovala jsem co zvládne :-)
Náhledy fotografií ze složky V porodnici
