Eliška a Petřík

SUDIČKY

Už stářím ohnuté a v rukou berličky
tiše se přiblíží tři staré sudičky.
Na nohách bačkůrky a na hlavách šátky,
jsou tu jen na chvilku, půjdou hned zpátky.

Své ruce zvedají ke kolébce s nebesy,
kam vložil děťátko čáp podle adresy.
Rozbalí uzlíčky, kde věštby své mají,
co osud si nachystal zatím nám tají.

První si přichystá hrst vonných bylinek,
namíchá čajíček a přidá i pelyněk.
Bylinky pro štěstí, radost a místo nahoře,
pelyněk ten zase naučí pokoře...

Druhá má v uzlíčku, kamínky a barevná sklíčka,
přidá i hubičku na obě víčka.
Kamínky pevné, jak věřících víra,
tak ty jsou pro zdraví a velkou sílu,
Z třpytivých sklíček prach prsty stírá,
ty jsou tu pro krásu a ruku k dílu,

Třetí jen stojí a tiše se dívá
ve tváři má jen tajemný smích,
Tak je to sudička nebo jen víla?
I ona má ve váčku spoustu něžností.
Snad hračky za kačku '
nebo snad starosti?

Úkrokem dozadu
snaží se ve tmě svou tvář skrýt
Fakt nejste pozadu
nemusí jasné hned všechno být,

Nakonec všechny tři tak nějak září
správné by bylo teď snad ani nedýchat,
To zrovna v kotlíku všechno se vaří,
snaží se život tvůj správně ti namíchat.

Odchází sudičky, ztrácí se v dálce,
všechno se vyplní, no snad, no kéž by.
V životě budeme držet ti palce,
odchází sudičky
a tu jsou tvé věštby.

Neboj se Petříku máš zdravou nožičku,
v životě trápit se budeš jen trošičku!